Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když před čtrnácti lety navždy zmizel kytarista MANIC STREET PREACHERS Ritchie James Edwards, nezůstal po něm jen osobní automobil nalezený poblíž mostu Severn na jihozápadě Británie, ale i spousta nikdy nepoužitých textů. Před rokem byl definitivně prohlášen za mrtvého, a tak se jeho domovská kapela rozhodla mnoho z jeho děl použít pro svou nadcházející řadovku, která je vlastně celá věnovaná jeho památce. Beztak „Kazatelé“ již nějaký ten pátek kompozičně stagnují a nové způsoby, jak oživit svůj někdejší tvůrčí boom, stále nepřicházejí. Trojice se tedy nejen díky Ritchieho textům, ale celkovým výrazem, vrací až někam ke svému druhému albu „Gold Against Soul“(1993). Novinka „Journal For Plague Lovers“ je tedy dalším slušným standardem od stálice britského rockového mainstreamu. Oproti několika předchůdcům zde sice ubylo kláves a líbivých aranží a naopak přibylo kytarové syrovosti, která je od pánů ve středních letech dávkována s podstatně větší rozvahou než tomu bylo před patnácti lety, v časech depresemi zmítaného Edwardse, ale MANIC STREET PREACHERS nám nadále dokazují, že solidní skladbu stále složit umějí. Další z alb, které nebudu řadit k těm lepším v jejich diskografii, ale přesto říkám - u mě dobrý.
6,5 / 10
The Ultra Vivid Lament (2021)
Resistance Is Futile (2018)
Futurology (2014)
Rewind The Film (2013)
Postcards From A Young Man (2010)
Journal For Plague Lovers (2009)
Send Away The Tigers (2007)
Lifeblood (2004)
Know Your Enemy (2001)
This Is My Truth Tell Me Yours (1998)
Everything Must Go (1996)
Holy Bible (1994)
Gold Against the Soul (1993)
Generation Terrorists (1992)
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
